Hřib smrkový

Hřib smrkový roste od července do října (nejvíce v srpnu a v září) hlavně ve světlých mladých smrčinách, ani suchých, ani příliš vlhkých, často téměř v pravidelných intervalech. Na podzim jej nalezneme i v dubinách, bučinách, borech, ve smíšených lesích i na jejich okrajích a na lesních cestách. Roste i na horách. Hřib smrkový je z pravých hřibů, tzv. praváků, nejpozdnější, zato však nejčastější. Za příznivých podmínek roste dokonce masově.

Pravé hřiby, tj. smrkový, dubový, borový i bronzový, jsou předmětem světového obchodu a nevyrovná se jim žádný jiný druh houby (snad kromě pěstovaných žampionů). Nejžádanější jsou sušené hřiby. Použití hřibů v kuchyni i v průmyslu je známé a všestranné.

Záměna u vzrostlých hub nehrozí. Je však nutné dát pozor na mladé závojenky olovové, které se podobají mladým hříbkům. Někdy se zamění pravé hřiby (hlavně dubový) za hřib žlučník, který se od pravých hřibů liší v dospělosti širokými a od výtrusů růžově zbarvenými ústími trubek, výraznou síťkou na třeni a hlavně odporně hořkou chutí. Všechny čtyři pravé hřiby jsou někdy považovány za poddruhy nebo variety jednoho druhu hřibu obecného. Zde je uvádíme jako samostatné druhy. Jiní autoři je zařazují jako dva druhy a dva poddruhy.

Jedlý - tržní.

Zdroj: atlashub.wz.cz/