Rostou? Rostou, rostou, ale daleko od sebe...

Znovu za čerty do cykloráje

Při dalším průzkumu bývalých vojenských prostorů za Bezdězem jsem z ranního rychlíku 940 vystoupil pro změnu v Bakově. I tentokrát jsem se pro začátek držel dálkové cyklotrasy 241, podél Bělé a Rokytky ke Klokočce, kolem barokního loveckého zámečku v Maníkovicích do Kláštera nad Jizerou a proti proudu Zábrdky. Značenou trasu jsem opustil pod Mukařovem, místo jejího pohodového stoupání k Jablonečku jsem zvolil trhák po silnici do Vicmanova. Nahoře ve vsi sice silnice končí, ale starou alejí mezi poli a loukami pokračuje široká, pohodlná cesta po Vicmanovském hřbetu, nádherné výhledy do kraje končí až s vjezdem do lesa. Za ním se vyjede na širokou paseku nad Jablonečkem, ale ještě před ní odbočuje lesní cesta vpravo, po ní jsem sjel do údolí k Pytlíkovskému Mlýnu a zahájil dobrodružné putování divočinou proti proudu Zábrdky. Z mlýna jsou jen trosky, dvě chalupy ve stráni jsou poslední výspou civilizace. Hned na prvním stromě mne uvítala rezatá cedule, varující před vstupem do vojenského prostoru, za ní jsem se prodíral úzkou lesní pěšinou, na meandrující Zábrdku jsem chvílemi koukal z výšky, chvílemi zas jen málo scházelo, aby voda z potoka zaplavila i stezku. Co chvíli jsem si užíval louží i bahýnka, ale jinak bylo tohle trmácení náramně romantické, Zábrdka se tu prodírá úzkým kaňonem, jen občas se rozšiřujícím, v takových místech jsem zase netušil, zda za loukou ještě najdu pokračování cesty. Pod Močidly jsem musel kousek obcházet zřícený mostek přes boční přítok, u Nového Mlýna obdivoval roubenou chalupu přilepenou vysoko na skalní stěně a co chvíli nakukoval do jeskyní a zbytků skalních bytů a chlévů. Od Zourovského Mlýna se cesta začala vylepšovat a zpod zříceniny Krucemburku už bylo vyhráno, od vodárny tu vede široká makadamová cesta. Pod Čertovou stěnou jsem vyjel na trasu 25, přímo proti místu, kde jsem ji při minulém průzkumu opustil cestou na vrchol Pekla, ani tentokrát jsem se na silničce dlouho nezdržel, jen jsem popojel vpravo, přes přítok Zábrdky, Čertův potok, a lesní cestou po jeho levém břehu se vydal znovu do divočiny, hlubokým, dlouhým, kroutícím se dolem, Čertovou jámou. Pohodlně, téměř po rovině, jsem projel pod celým Peklem, tenhle důl na rozdíl od kokořínských nekončí žádným krpálem, po pár kilometrech se na druhé straně zase vyjede na silničku v místech, kde před příchodem vojáků bývala vesnice Dolní Černá Novina, dost příznačný název vzhledem k osudu, který ji čekal. Silnička na kterou se vyjede je cyklotrasa 3050, začíná vlevo pod Stohánkem, mohutným pískovcovým blokem na vrcholu osamoceného kopce. Na rozcestí se Sochorovým pomníkem, připomínkou dodnes neobjasněné tragické nehody z roku 1950, odbočuje z trasy 3046, spojující Mimoň a Hamr, který je dnes po dlouhých letech už zase na Jezeře a vrátil se tak do podoby, známé z filmu Dovolená s Andělem.

 

 

 

 

Sjezd
od Vicmanova
k Zábrdce.

 

 

 

 

 

 

 


V údolí Zábrdky.

 

 

 

 


 

 

 

 

U bývalého Pytlíkovského mlýna.

 

 

 

 

 

Pomník pod Stohánkem, kde byl v padesátých letech vlastními soudruhy zlikvidován Antonín Sochor, neposlušný hrdina Sovětského svazu - východní frontu přežil, budování socialismu nikoliv.

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode