Na starou mělnickou cestu

Z lesa pod vrcholem Pekla jsem se vynořil u Lánova kopce, na dalším rozcestí úzkých silniček, které vlastně umožnily vznik Cykloráje Podralsko - je to totiž jeden z mála krajů u nás, prošpikovaný skutečnými cyklostezkami, i když původně je vojenští páni budovali k úplně jiným účelům. Doprava bych dojel na trasu 3050, spojující Stohánek s Čertovou zdí, o tom bude řeč zase příště, dnes jsem zahnul vlevo, přímo do dalších vrat do obory. Napříč lesem k jihu a pak podél hranic centrální, klidové zóny, cesty dovnitř jsou přehrazeny závorami, silnička se houpala nahoru a dolů, minul jsem bývalé Palohlavy a u Olšiny, vsi ze 14.století, zlikvidované armádou v roce 1947, se okruh uzavřel, vrátil jsem se na trasu 25 a vydal se po ní k jihu. Cíl v dálce pěkně před očima, z hloubi lesů k obloze čnící Bezděz, ujížděl jsem většinou hezky s kopečka, přes Kracmanov a Židlov, který dal oboře jméno. Zaniklá osada byla známá nálezy kamenných nástrojů z neolitu a eneolitu, v roce 1934 tu vykopali hrob nomádské dívky ze 7. či 8.století, roku 1957 ves rozstříleli na cimprcampr i s větrnými mlýny z počátku 19.století, celý lán kraje od Olšiny po Kuřivody se stal jedinou obrovskou střelnicí pro tanky a děla. V Kuřivodech, kam se už stačila aspoň částečně vrátit civilizace, jsem poobědval a silničkou známou už z minulých pokračování popojel do Jezové. Od zřícenin vesnice jsem se tentokrát dal doprava, asfaltečkou přes les k silnici do Bělé, z té jsem ale hned po pár stech metrů odbočil vpravo, na Mariánskou cestu. Tady už byl povrch horší, hrubý, leckde kamenitý makadam, občas písek, se silničním kolem sem raději nejezděte. Cesta je jak podle pravítka, napříč Suchým lesem, časem se po ní dojede na trasu 25 a po ní až do Doks. Ještě před tím, než z Mariánské cesty odbočuje k Bezdězu trasa 3045, přicházející z opačného směru, jsem uhnul vlevo, na Starou mělnickou cestu, ta už je vyloženě terénní záležitostí, zvlášť po dešti nabízí obveselení v podobě projíždění hlubokých výmolů naplněných vodou, semtam nějaký ten klacek v drátech je tu také běžnou záležitostí. Nová Hospoda bývala od 18.století osadou na významné křižovatce kupeckých cest, její historie skončila v roce 1950. Kousek za ní, ve Farském lese, se zprava přidala červená turistická značka, další novinka ve zdejším kraji, od Bezdězu po ní můžete putovat do Bělé, společně s ní jsem se drncal až ke zříceninám podivných vojenských objektů, na jejichž vzhledu je dobře patrný původní domov jejich architektů. Tady jsem vyjel na Tankovou cestu, na cyklotrasu 3045 ze Srní do Krupé, jen o kousek dál z ní odbočuje trasa 0061 o které byla řeč nedávno, navazujícím systémem značených cyklotras se odtud můžete dostat domů přes Mšensko či Kokořínsko na několik způsobů, o všech už byla řeč v některých z minulých pokračování. Další možností je naložit sebe i kola do vlaku na konci Tankové cesty, na nádraží Bezděz.

Mariánská cesta za Bezdězem.

Předjaří bývá pod Ralskem trochu drsnější.

V Cykloráji nechybí ani vodní plochy.