Z BAKOVA DO BĚLÉ POD BEZDĚZEM

Kraj nekonečných lesů, rozlehlých plání, temných údolí a klikatících se potoků, protkaný spoustou úzkých silniček, takový dárek tu zbyl po odchodu zatím posledních tatarských nájezdníků hlavně pro potěchu cyklistů. Pro pěší zatím v centrální části chybí turistické značení, asi i proto, že vzdálenosti mezi jednotlivými centry civilizace s příslušnými občerstvovacími body jsou značné, zato kolo je tu ideálním dopravním prostředkem, však se také pro zdejší kraj už vžilo pojmenování Cykloráj. Na první průzkum jsem se vydal vlakem, z pražského rychlíku do Tanvaldu jsem vystoupil v Bakově nad Jizerou a hned u nádraží, na silničce z Debře, jsem narazil na dálkovou cyklotrasu 241. Podél řeky jsem po ní jel k mostu přes Jizeru, kde je odbočka do centra Bakova a dál proti proudu Bělé. Jen o kousek dál odbočuje cyklotrasa vpravo na most přes potok a hned za ním, na začátku Nové Vsi, definitivně opouští silnici levou odbočkou. Spolu s červenou turistickou značkou putuje ještě podél Bělé a od Rečkova už samostatně, lesní cestou v přírodním parku kolem potoka Rokytky, který tu meandruje a vytváří rozsáhlé mokřady. S červenou značkou jsem se zase sešel až u Klokočky, léčivého pramene pojmenovaném podle obrovského klokoče, pod kterým kdysi vyvěral. Místo něj je dnes nad pramenem kaple z roku 1724, z bývalé lázeňské budovy opodál je klasicistní myslivna a z parku obora, pečlivě oplocená a turistům zapovězená, včetně cesty údolím Rokytky do Bílé Hlíny.
Cyklotrasa 241 pokračuje od Klokočky úzkou, kroutící se asfaltkou do Kláštera nad Jizerou a dál k severu, to je ale téma na někdy příště, tentokrát jsem se otočil a vydal se po silničce kousek zpátky, na turistické rozcestí, odkud se mým průvodcem na chvíli stala zelená značka. Lesácký asfalt, vytrvale mírně stoupající mě skoro jak podle pravítka vedl do nitra zdejších hlubokých hvozdů. Na rozcestí U Bílého Kříže odbočuje zelená vlevo, přes lesy a rokle putuje až k nádraží na konci Vlčího Dolu, dál po červené se dá dojít až do Bělé pod Bezdězem. To je tedy typ na pěší výlet, od vlaku z Bakova na vlak v Bělé, i s další zelenou na zastávku Bělá město je to necelých 20 km. Pokračovat od Bílého kříže rovně, vyjel bych u Radechova na cyklotrasu 3045, já ale odbočil vpravo, sice trochu do kopce, zato na nádherný hladký povrch čerstvě vyasfaltované lesní silničky, následující tři kilometry jsem si připadal jak na cyklostezce někde v civilizovaných zemích na západ od našich hranic. Cesta chvíli sleduje zadní plot obory, skvělý povrch končí až u hájovny. Tady se na rozcestí můžete dát vlevo, za polem cesta vyústí v Krupé na silnici z Bělé, dáte se vpravo, serpentinami sjedete do údolí, na hlavní zase vpravo a za chvíli jste u Krupského rybníka, cestou si u hřbitova můžete prohlédnout kostel sv. Václava z 18. století a hlavně vedle stojící nádhernou barokní roubenou faru s mansardovou střechou. Celé panorama završuje na kopci nad kostelem barokní zvonice s dřevěným patrem. Kdo by si to všechno chtěl prohlížet ze zahrady protější stylové restaurace, nechť se připraví na ceny poněkud nekřesťanské. Bez kultury a jen s buřtem u kiosku na konci vsi se musí spokojit ten, kdo si u hájovny vybere směr rovně, levější ze dvou cest se dvěma serpentinami spouští přímo ke Krupskému rybníku, odkud se příště konečně vydáme do bývalých vojenských prostorů.

 Hradčanské letiště, Migy tu vystřídala kola.

Kaple a pramen Klokočka. 

Bezvadný asfalt

lesní cesty

od Bílého kříže.