Hřib hnědý - suchohřib

HŘIB HNĚDÝ / SUCHOHRÍB HNĚDÝ Boletus badius FR.Syn.: Xerocomus badius (FR.) GILB.

Klobouk je masitý, suchý, pěkně tmavě kaštanově až čokoládově hnědý, sametově hladký, za vlhka slizký, většinou pravidelně sklenutý, široký 30-130 mm. Trubky jsou vysoké 10-20 mm, bledé, později žluté nebo žlutozelené a pomačkáním modrají. Ústí trubek jsou drobná, v mládí bělavá, později bledě žlutá až zelenavá a na otlacích zeleně modrají. Třen je světlejší než klobouk, válcovitý, světle hnědý, někdy ploše zmáčknutý, dole často zúžený, jakoby prodloužený, někdy zahnutý. Vysoký je 30-150 mm a tlustý 10-40. Dužnina je bělavá a po rozkrojení nad trubkami slabě modrá. Málo červiví. Má dobrou chuť a příjemnou hřibovou vůni. Výtrusy jsou velké 12-16 x 4-6 um, vřetenovité, hladké, žlutavé až hnědavé. Výtrusný prach je olivově hnědý.

Hřib roste od července do října, (hlavně však v srpnu a září) v jehličnatých lesích, méně v lesích listnatých. Bývá velmi hojný a v posledních letech zachraňuje houbařům hřibové sběry. Daří se mu zejména ve vysokých borových lesích mezi mechem, spadaným dřevem a jehličím. Hojný je také v podhorských smrkových lesích.

Je to jedlá a velmi dobrá houba. Pro sběr je hřib hnědý velmi vhodný a dnes již velmi oblíbený. V kuchyni jej lze použít všestranně. Dobře se dopravuje, suší i konzervuje. V octovém nálevu lze konzervovat i větší, na čtvrtky nebo i na půlky nakrájené klobouky. Doporučujeme jej všem houbařům i začátečníkům. Snadno se pozná, nebývá červivý a hojně roste.

Pozor však na hřib žlučník, s nímž by se mohl zaměnit. Při sběru je třeba pozorně sledovat barvu ústí trubek (hřib hnědý má ústí žlutozelená, hřib žlučník bílá až narůžovělá) a povrch třeně (žlučník má zřetelnou velkookou síťku). Názvů má mnoho, např. podborovák, podborováček, sameťáček, sladko-hříbek, panský hřib, pančák a v poslední době také suchohřib.

Jedlý - tržní.

Zdroj: atlashub.wz.cz/