PEČÁRKA LESNÍ (ŽAMPION)/ PEČIARKA LESNÁ Agaricus sylvaticus SCHAEFF. ex KROMBH. Syn.: Psalliota sylvatica (SCHAERR. ex KROMBH.) KUMM.
Klobouk je široký 30-90 mm, v mládí polokulovitě sklenutý, později zvoncovitý až ploše rozložený, na bělavě bledém podkladu hustě pokrytý tmavě hnědočervenými šupinkami; málo masitý, dosti křehký. Lupeny jsou husté a úzké (2-4 mm), červenohnědé až tmavě hnědé (u starších plodnic). Plod-nice jsou většinou drobnější. Třen bývá dosti dlouhý (30-100 mm), široký 10-20 mm, bělavý, na poraněných místech červenající až hnědnoucí, hladký nebo dole jen mírně šupinatý, na bázi ztluštělý do malé hlízy. Pod kloboukem nese odstálý, tenký a většinou tmavší prsten. Dužnina bývá bělavá, na řezu a po dotyku se ihned zbarvuje živě červeně; tato barva se dále mění v červenohnědou až hnědou. Chuť i vůně jsou houbové, ale dosti specifické. Výtrusy jsou velké 5-6 x 3-3,5 um, elipsoidní, hnědé. Výtrusný prach je hnědý.
Pečárka (žampion) lesní roste hojně ve smíšených lesích, hlavně však ve smrčinách, a to od července do října.
Je to jedlá, dosti chutná houba, vhodná k jídlu ve všech úpravách. Je možné z ní připravovat různé pokrmy nebojí dát pod maso, příp. menší plodnice naložit do octového nálevu. Tato pečárka má charakteristickou vůni a chuť, a proto ji používáme raději ve směsích. Zaměnit ji můžeme pouze s jedlými druhy pečárek, popř. s bedlou červenající . Pečárka lesní téměř nemá lidová jména, neboť se ještě běžně nesbírá. Mnozí houbaři ji neznají nebo k ní zbytečně nemají důvěru pro její tmavou barvu, menší plodnice a červenání dužniny.
Jedlá - pro průmyslové zpracování.
Zdroj: atlashub.wz.cz/
Joska
S Joskou na houby?