Ze Zábrdí k Čertově zdi

Na toulkách podralským Cyklorájem jsem projel Čertovu jámu a zpod Pekla se vynořil na úzké asfaltce cyklotrasy 3050, zahnul jsem vpravo a hned za první zatáčkou natrefil na rozcestí. Neznačená silnička rovně vede do Osečné přes Holičky, ze kterých zbyly jen sklepy a trosky kaple a hřbitova. Ves Osečná, povýšená roku 1576 na město, měla větší štěstí, ležela už vně vojenského prostoru a tak její empírové domy s radnicí a renesančně přestavěným gotickým kostelem přežily dodnes. V Osečné, nad kterou se až do mraků zvedá špičatý kužel Ještědu, se k dálkové trase 25 přidává regionální 3007 z Hamru na Jezeře. Moje trasa 3050 pokračovala z rozcestí vpravo do kopce, pod vrchol Medného, vynořil jsem se z lesů do polí a mohl se zase jednou rozhlédnout daleko do kraje. Přehoupl jsem se přes vršek do Náhlova a za vsí plnou rezavých škodovek a opálených domorodců si dopřál dlouhý sjezd zpátky do lesů a k Zábrdce. Ve Vlachovém se zprava přidala zase trasa 25, od Čertovy stěny, kde jsem ji předešle opustil, je to sem po silnici podle potoka tak tři kilometry. Obě trasy společně stoupají na začátek Zábrdí, odkud dálková 25 pokračuje do Osečné, já se dal po té svojí vpravo, mírně stoupající uzoučkou silničkou mezi chalupami. Za vsí zbyla už jen polní cesta, kroutící se k lesu a nádherně pruhovanému, zelenobílému lánu, podtrhávajícímu impozantní špici Ještědu. Teprve zblízka jsem poznal v čem spočívá specialita zdejšího kraje, nekonečné řady keřů černého rybízu jsou proloženy pruhy čerstvě odkvetlých pampelišek. Za rybízovou plantáží je povrch cyklotrasy dokonce zpevněný, makadam vydržel až k výjezdu na silnici u Kotle. Tady se vyplatí zaparkovat na chvíli kolo a udělat si malou pěší odbočku po modré značce ke zbytku Čertovy zdi. Podle pověsti ji tu čert za noc postavil v délce 28 km od Bezdězu až po Kotel, vyhrát sázku nad šelmou sedlákem mu zabránil zkorumpovaný kohout, který zakokrhal o hodinu dřív. Suchaři vědci to líčí trochu jinak, podle jejich teorie se jedná o ztuhlou lávu, vyvřelou z pukliny zemské kůry. Ať tak či onak, z celé dlouhé zdi zbyla jen Čertova hlava a 6 metrů vysoký Čertův stolec právě tady u Kotle, zbytek rozebrali lidští mravenečkové, šestiboké čedičové hranoly se náramně hodily jako patníky u silnic. Za Kotlem se cyklotrasa 3050 obrací zpátky na jih, vedlejšími silničkami mezi dalšími nekonečnými plantážemi rybízu, přes Budíkov do Všelibic, dokonalý povrch některých z nich ve mně na chvíli vzbudil podezření, zda jsem někde nepřejel bludný kořen a neoctl se na dokonalých rakouských cyklostezkách. Na druhé křižovatce za Všelibicemi jsem se s cyklotrasou 3050 rozloučil, ta klesá rovnou do Libíče v údolí Mohelky a já chtěl zůstat ještě nahoře na hřebenech, silnice přes Malčice a Ouč nabízí nádherné výhledy, za mnou se zvedal celý Ještědský hřeben, po pravé straně střídavě vykukovalo Ralsko a Bezděz a po levé se otevíralo nádherné panoráma Českého Ráje s dobře viditelnými Troskami a skalními věžemi pod Mužským. Ještě jsem překřížil trasu 3048, z Těšnova od Zábrdky, pokračující na druhou stranu do Svijan, další strategické základny zdejších pivovarníků, a pak už přišel dlouhý sjezd k Mohelce, na zdejší silnici už čedičové patníky z Čertovy zdi zřejmě nezbyly a tak si tu poradili jinak, v příslušných rozestupech uřezali vzrostlé agáty metr nad zemí a vyrobili tak dřevěné patníky, což je rarita, na kterou jsem zatím jinde nenarazil. Přes Mohelnici a podél Jizery do Kláštera, pod pivovarem čerpajícím vodu ze Zábrdky se okruh uzavřel.

Ralsko z Medného

Odbočka do Zábrdí.

Čertova zeď.